Paroles de Zjevení

Komnata je do tmy ponoøená, jen dech spáèù ruší noèní klid. Najednou však svíce záøí - tichý smích - a zas je klid. Dveøe vrznuly - zavál noèní chlad, temná postava do komnaty vchází. V èerný rubáš zahalená, jen oèi jí ve tmì záøí. Rychlý pohyb - stojí u postelí, sklání se a šeptá slova smrti. Vzpøímí se a vztáhne ruce, dvì živá srdce v pìstích drtí. Ráno byli nalezeni manželé již mrtvi, - jak zemøeli nikdo neví. Øíkalo se, že snad žili v høíchu, Temnotám, že oni patøili...! Komnata je do tmy ponoøená, jen dech spáèù ruší noèní klid. Najednou však svíce záøí - tichý smích - a zas je klid. [OBžALOVANÝ:] "...A tenkát veèer, po pohøbu mých rodièù navštívil mnì ten tajemný muž, a jìšte téže noci odvedl si mnì do svého hradu..."