Letra de Bonanza

Přistáli u břehů země bez hranic jen horečku zlatou a jinak vůbec nic než na řetězu touhy a velké naděje že se na ně štěstí jednou usměje. Kouli, kouli, kouli, kouli, maj. Kouli, kouli, kouli, kouli, maj… Přesíval jsem písek zlatonosné řece od rána do noci a říkal si: „Přece jednou se mé slunce z vody vykoulí a nepůjde s těmi, co jenom smůly kouli, kouli, kouli, kouli, maj. Kouli, kouli, kouli, kouli, maj… Nenašel jsem zlato, jen do úmoru dřinu pana Colta zákon, kšeftaře a špínu o zániku světa ječící kazatele že si vezme ďábel ty, co zlaté sele jako kouli, kouli, kouli, kouli maj. Kouli, kouli, kouli, kouli, maj… Tak jednoho dne vzal jsem šerifovi ženu, stejně věčně křičel: „Jednou tě vyženu!" Pastorovi koně pro mne a mou milou jedou psanci nocí a nad sebou bílou kouli, kouli, kouli, kouli, maj. Kouli, kouli, kouli, kouli, maj… Letí jako vítr zemí bez hranic jen horečku z lásky a jinak vůbec nic než na řetězu kousek malé naděje že se na ně štěstí jednou usměje. Kouli, kouli, kouli, kouli, maj. Kouli, kouli, kouli, kouli, maj. Kouli, kouli, kouli, kouli, maj. Kouli, kouli, kouli, kouli, maj.