Текст песни Typograf

když každý den nad rybníkem táhnou těžké mlhy na člověka přichází onen divný stav kol prázdných očních důlků fialové kruhy depresi zažívá chmurný typograf. Řemeslo má černé a myšlení už taky určitě by vraždil, kdyby držel zbraň žalostně se kroutí ideálů vraky a k umakartu přiléhá už postříbřená skráň. Nehluboký spánek mrtvičného typu co chvíli mu loket s hrany stolu spad Petr Mejta mokrý hadr hodil už na pípu a každou škvírou do knajpy proudí strašný chlad. Obyčejně nemíval kdovíjaké sny spokojil se bezděky s drobnou čuňárnou jenomže jak pozvolna se krátí jeho dny presence těch dæmonů se stává pakárnou. Začal tuze chrápat a stanul opuštěn v magmatickém vichru fičí stihomam vevnitř jeho lebky temno holých stěn ke své hrůze zjistil, že tu není sám. Návštěva zde sedí neohlášená z jejich kápí odkapává šedohnědý sliz. Ze záhrobí umrlců hrstka prašivá průměrný věk kreatur těch neuhádl bys. Jak z chlupaté deky důvod leze z nich co se děje kromě toho, že z nich čiší smrad? Že vážili dlouhou cestu z mělkých hrobův svých krutou daň se hotovili dneska vybírat. Za to žes nás parodoval ve svých esejích upíral nám respektu a hanbu na nás dštil on tě, chlape, namouduši brzo přejde smích takto my ťa vytrestáme: probudíš sa včil!